Prsten pana Nibelunga

Termíny

Popis

Vážení diváci,
předpokládejme, že ve 13. století, kdy vznikl onen germánský rytířský epos, nebyl nikdo z vás ještě na světě. A tak není vaší povinností znát všechno o životě a činech Nibelungů. Nejspíš jste už o nich něco slyšeli či četli, ale hlubší znalosti o těchto starých Germánech jste vlastně ani nepostrádali.
Nicméně nebude na škodu, když vám tu některé skutečnosti, kterých se dotýká náš muzikál, přiblížíme.

ÓDIN byl hlavní bůh eposu o Nibelunzích. Byl bohem smrti a války, ale i bohem básníků. Měl jen jedno oko – to druhé vyměnil za moudrost. Obýval VALHALLU, síň v pevnosti Gladsheim.

BRUNHILDE, islandská princezna, byla jeho dcera.

VALKÝRY byly krásné leč militantní dívky, jejichž povinností bylo uvádět padlé válečníky do Valhally a příležitostně se starat o jejich rozptýlení.

A byl tu taky SIEGFRIED, hrdina obdařený darem neviditelnosti a nezranitelnosti, kterou mu poskytla krev zabitého draka. Měl jen tu smůlu, že když se čvachtal v té krvi, přilípl se mu na záda lístek, který spadl ze stromu, a to bylo jediné místo, krví neomyté. Tam byl zranitelný, a na to posléze i dojel.

V létech 1851–1874 složil RICHARD WAGNER, jemuž byl sponzorem sám Ludvík II. Bavorský, cyklus čtyř oper, nazvaný Prsten Nibelungův: Valkýra, Siegfried, Zlato Rýna a Soumrak bohů. Je autorem nejen hudby, ale i libret. V Bayreuthu se od roku 1876 koná festival, na němž jsou tyto opery uváděny. Pro tento festival bylo zde postaveno divadlo. Pověst festivalu poskvrnil svou přítomností jistý A. Hitler, ale Wagnerův genius tohoto muže naštěstí převálcoval, a tak festival se těší zájmu milovníků oper dodnes.

A ještě pár slov od Jitky Molavcové…

Snad překvapení… Ale ta jsou v každém dobrém divadle vítána. Slavná starogermánská sága se stává podkladem pro zcela osobité ztvárnění současnosti z pohledu a v inscenaci Jiřího Suchého.

Boj o moc – věčné téma. Humor obrušuje hrany, ale o to víc obnažuje zrůdnost snahy jednotlivců ovládat osudy milionů. K tomu poučení, že vítěz bere vše a zbavuje se vzápětí těch, kteří mu na trůn dopomohli… V Semaforu se hraje a zpívá o čaromoci bájného prstenu, jehož prostřednictvím vlastník získává moc a bohatství. Asociací je mnoho. Najde si je určitě i divák. Téma, které dává příležitost i k nevšední herecké práci.

Současnost dává Jiřímu Suchému ve volbě předlohy za pravdu. Obměny světa se vracejí ke stále stejným zlomovým bodům a modelovým situacím. Je třeba na ně upozorňovat a pojmenovávat je. Vzdor naší nevyléčitelné nepoučitelnosti.

Autor překračuje svůj stín. A dějinné ohlédnutí v Semaforu znovu stvrzuje i starou známou pravdu, že za vším je žena. /Právě když dopisuji tyto řádky, blíží se ke mně sl. Žofie Melicharová s úmyslem podívat se, jak se takový stín překračuje. Proto raději končím a ponechám Jiřího se Žofií jejich osudu/.
Jitka Molavcová