Jitka Molavcová

Popis

* 17. 03. 1950



Jitka Molavcová se narodila ve vinohradském pivovaru v Praze. Pod vlivem sestry studovala na ruční sazečku, ale styk s olovem jí přivedl problémy se štítnou žlázou, kvůli tomu přešla na střední grafickou školu, kde vystudovala technologii grafické výroby. Věnovala se i sportu, tenisu a gymnastice, také ohlašovala pohádky a zpívala (technice zpěvu se učila u operní pěvkyně Nadi Kejřové).

V roce 1970 vyhrála v celostátní pěvecké soutěži Talent 70 (interpretovala tehdy skladbu Hany Hegerové Lásko má) a navíc úspěšně prošla konkurzem do Semaforu. Ač to dnes leckoho překvapí, byla angažovaná hlavně jako šansonová zpěvačka (ještě na jejím prvním albu najdeme řadu písní tohoto žánru).

Na otázku, jak se k herectví vlastně dostala, odpovídá:
Ve 4 letech jsem se ocitla v kabaretě u Sv. Tomáše na mikulášské nadílce. Pan konferenciér tehdy vyzval přítomné děti, aby zazpívaly či zarecitovaly nějakou básničku, písničku. Dodala jsem si odvahy a přilezla jsem na jeviště. K mikrofonu mi přistavili židli a já spustila: "Mým domovem tichá je putika, mou tohou je sklenice plná..." Maminka omdlela, tatínek utekl, ale já tehdy získala oříškovou čokoládu jako první honorář a tehdy se zrodil sen stát se herečkou a jako honoráře dostávat oříškové čokolády. Když se mě tehdy někdo zeptal: "Holčičko, čím bys chtěla být", odpověděla jsem: "Herečkou, nebo je mi to jedno".

V Semaforu se poprvé představila ve hře Ten pes je váš? a v televizním programu Plakala panna plakala odzpívala vánoční písničku Stříbrná tramvaj. První výrazná role přišla v Kytici a pak už její hvězda šla rychle nahoru – poprvé se objevila jako Melicharová (ještě trochu jinak pojatá postava v triu Kašpar, Baltazar a Melicharová) ve hrách Zuzana v lázni a Elektrická puma. Hlavní role přišla ve Smutku bláznivých panen a ve hře Faust v ní Suchý definitivně našel jevištního partnera, od té doby tvoří nerozlučnou uměleckou dvojici. Nejslavnější je samozřejmě spojení Jonáš – Melicharová (jehož styl částečně využívají i v jiných postavách, např. hra Jako když tiskne), ale je zajímavé porovnávat jejich herecké partnerství i v jiných polohách ve hrách jako Každý má svého Leona, Patero důvodů pro voo doo nebo ve zmíněném Faustovi.

Celou éru svého semaforského angažmá se věnuje i jiným projektům, zejména televizním vysíláním pro děti a pohádkám (např. Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), umí výborně hrát na saxofon, což často využívá v divadle. Už od 70. let vydávala i své desky, a to i s mimo-divadelním repertoárem, protože Suchého jméno tehdy často nesmělo na deskách figurovat (hity Hej Tóny, Teď hádej, alba Jitka Molavcová, Tohle jsem já? aj.).
Jitka Molavcová je jednou z mála hereček, které můžeme označit vysloveně za komičky, ale umí citlivě podat i vážnější role, což prokázala i na jiných scénách. Za roli Smrti v disputaci Jana ze Žatce - Oráč a smrt - byla navržena na cenu Thálie, v roce 1996 tuto cenu získala za ztvárnění Dolly Leviové v muzikálu Hello, Dolly, kterou z pohledu Semaforu hrála tehdy „o patro výš“ v Karlíně. V roce 1989 byla dokonce vyznamenána cenou za herecký výkon ve filmu Jonáš a Melicharová a v roce 1990 cenou Vlasty Buriana, jako nejlepší komik roku.

Hrála také prakticky ve všech Suchého filmech společnosti Perplex i ve dvou filmových zpracováních Jonáše a Melicharové. Vedle toho třeba v Saturninovi (1994) nebo ve filmu pro děti Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001), počátkem 70. let i v nepříliš zdařilé parafrázi na Švandu dudáka Hvězda padá vzhůru s Karlem Gottem (1974).

Muzice se věnuje často a ráda a nejen té semaforské, uplatnila se i jako skvělá průvodkyně koncertů vážné hudby či jako interpretka a instrumentalistka na koncertech hudby středověké. Mohli jsme ji vidět na koncertních pódiích spolu s renomovanými symfonickými tělesy a dirigenty zvučných jmen. Vystoupila na Pražském jaru, na festivalu Janáčkovy Hukvaldy, na festivalu Gustava Mahlera i na Podblanickém hudebním podzimu. Hudební kritikou bylo vysoce oceněno její ztvárnění Ariadny v melodramu Jiřího Antonína Bendy Adriana na Naxu. Uznání získala i spoluprací s Janáčkovým kvartetem na hudebně literárním projektu Důvěrné listy Leoše Janáčka.

Každý den začíná studenou sprchou a ráda chodí do lesa. Mezi její zájmy patří hra na středověké nástroje, turistika, jízda na kole a studium cizích jazyků.

autor: Lukáš Berný

Role

Kytice - Františka

Čochtanův divotvorný hrnec - Belinda

Kdyby tisíc klarinetů - Zita

Zlomené srdce lady Pamely - Klára Mariášová

Prsten pana Nibelunga - Christl Nibelungová

Mam'zelle Nitouche - Představená kláštera

Skleněné prkno - Přebytečná postava

Co na světě mám rád - Zpěv

Koncert o čtyřech kapitolách - Zpěv, saxofon

Osvobozené divadlo Semafor - Zpěv

Rytíři z Blaníku a krasavice Lída - Háta - hospodská, která co uvaří, to se nedá jíst

Mizina číhá - Marica Skorobič, Mizina

Začalo to Vestpocketkou - Švagrová; soprán saxofon

Šest žen - Jitka Molavcová; soprán saxofon

Slečinky a lupiči - Půlpánová/Madam Elvíra/Knoblochová

MeToo - Jitka Lichá

Novinky v semaforu na váš e-mail

Pokud chcete být informováni o novinkách v Semaforu, stačí si zaregistrovat svůj e-mail

Kontaktujte nás

Napište nám zprávu

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace