Okénko s ... Jiří Suchý

PODĚKOVÁNÍ RYTMU ŽIVOTA

Jsou tiskoviny, které nečtu, ale stejně se mi nakonec donese, pakliže tam něco píšou o mně. A tak jsem se dozvěděl z časopisu Rytmus života, že Semafor krachuje a je před exekucí. Taková důležitá věc a mně nikdo nic neřekne. Jen díky Rytmu života a jeho počestným informacím se dovídám, jak na tom jsem. Je to skandál, nikdo v divadle mi nesdělil, že dlužím svým spolupracovníkům velké částky, až Rytmus života našel tu odvahu. Všichni se tváří loajálně a pracují na nové inscenaci jakoby nic a nejspíš dotují ze svých úspor nákupy rekvizit a materiálů pro výpravu naší nové komedie, kterou uvedeme v červnu. A účtárna, která mě v minulosti už několikrát včas upozornila, že stav našeho konta vyžaduje vylepšit, což jsem vždycky ochotně udělal, tentokrát mlčí a platí všechny účty z nějakých záhadných zdrojů. Rytmus života by si měl na to posvítit.

Co je však horšího, je můj psychický stav. Přátelé, jsem rozpolcená bytost. Poskytl jsem Rytmu života rozhovor a ani o tom nevím. V srdceryvném vyznání, kdy má řeč je dána do uvozovek, což ve všech seriózních tiskovinách by mělo znamenat, že jde o doslovný citát, se dočítám něco, co jsem nikdy neřekl, protože tak naivní žalozpěv bych nebyl schopen vyslovit. A přece jsem ho zřejmě vyslovil, když je to v seriózním listě černé na bílém. To je asi taky důvod, proč se soubor rozhodl mě ušetřit pravdy a skutečnost, že se skládá na provoz divadla ze svých úspor, je pro mě skličující. Ano, nejspíš je k tomu vede soucit. Ale jak dlouho to milosrdenství mých nejbližších přátel potrvá? On ten provoz našeho nevelkého divadla stojí velké peníze, v řádu miliónů. Kde na to berou, když jim už delší čas neplatím? A proč něco neřeknou? Dal bych jim ochotně k dispozici své úspory.

Ty uvozovky, mezi které je umístěno mé senilní blábolení o tom, kolik krásných let jsem strávil v divadle, jež je mou srdeční záležitostí, ve mně vyvolávají pochybnosti. Skutečně jsem to řekl? A skutečně se našel spolupracovník, který tomuto ctihodnému listu svěřil, že mu dlužím velké částky? Nikdo mě totiž neupomíná. Že by to všechno bylo vylhané? Pravda je, že pod článek se nikdo nepodepsal, a že dneska lze napsat všechno. A tak dám taky něco k lepšímu:

Doslechl jsem se, že šéfredaktor této tiskoviny se nechal slyšet, že se nachází pod tlakem veřejnosti a že ti blbečkové – mínil tím své věrné čtenáře – vyžadujou stále bizarnější zprávy a tak že je třeba si vymýšlet a lhát. Nechce se mi věřit, že by to byla pravda, ale pak jsem se ze zdrojů, které si nepřejí být jmenovány, doslechl věci ještě mnohem horší a tak nevím. Stále ještě doufám, že jsou to jen pomluvy.

A na rozdíl od autora článku se podepíšu, protože rodiče mi vštěpovali, že anonymové jsou opovrženíhodní chudáci.

Zpět