Semafor

ROZHOVOR S JIŘÍM SUCHÝM O POEZII

"Nebažím, a sice proto, že nevím, jak se baží. Ale uznání mě blaží, aniž bych po něm bažil." Literární noviny nabízejí rozhovor Jana Plachetky s Jiřím Suchým na téma poezie.

Jste jeden z mála básníků, který se neostýchá ve verších žertovat, ba psát zvesela. Přitom si musíte být vědom, že tragická poloha - a to i na divadle nebo ve filmu - má vždycky větší čáku na ocenění. Nebažíte snad po uznání?

Nebažím, a sice proto, že nevím, jak se baží. Ale uznání mě blaží, aniž bych po něm bažil.

Nevíte, jak se baží. Ale třeba budete vědět, co je poezie. Když básníte...

Poezie je tak různá, že najít pro ni společného jmenovatele je úkol..., snad pro literární teoretiky. A já jsem pouhý praktik.

Kde všude, případně u koho poezii nacházíte?

Hlásím se a nepřestanu hlásit k poezii Vítězslava Nezvala - u toho preferuju práci z dvacátých a třicátých let, k textům Voskovce a Wericha, bizarnůstkám Christiana Morgensterna... Miluju Seiferta, Demla, a ostatně všechny české básníky z jejich éry.

Jenom české?

Především ty české. Proto, že mám strach z překladů. I když jsou někdy zřejmě skvělé, mé chatrné jazykové znalosti mi brání posoudit, kolik je v tom překladu autora a kolik překladatele. Vím, jak jsem kolikrát rozpačitý z překladů mých písniček. Rým svazuje překladatele k tomu, aby si vymejšlel náhradní řešení - co jiného mu zbývá? A taky rytmus toho kterého jazyka je jistou bariérou - pokud se překladatel nechce dopustit prohřešků proti vlastnímu jazyku, musí se dopustit prohřešku proti rytmu jazyka překládaného.

Takže překládané odkládáte?

Čtu i překlady cizích básníků, ale při četbě mi naskakujou otazníky. Ne, jak to autor myslel, ale jak to asi cítil. Totiž to je právě nepřeložitelné. Ale pozor: práce překladatelů si vážím a obdivuju ji.

Více na: www.literarky.cz

Zpět