Semafor

Herci ze Semaforu - Zuzana Říhová

Dnes se vám odpovídáním na několik otázek blíže představí další ze semaforských hereček a zpěvaček - Zuzana Říhová

Zuzana Říhová se narodila v Sušici na Šumavě, už od mala se věnovala zpěvu, hře na klavír a tanci. V roce 2007 absolvovala na Pražské konzervatoři hudebně-dramatický obor. Spolupracovala s hudebními skupinami J.A.R., Sci Fi Psi, Double-Deckers ad. Nazpívala také titulní píseň "2500 minibarů" TV seriálu Letiště. Od roku 2009 je i zpěvačkou Pražského tanečního orchestru Jindřicha Váchy.Vedle Semaforu jste ji mohli vidět v představeních divadla DiK, ale také v řadě filmů (The Fine Art Of Love: Mine Ha-Ha, Artists, Hlídač č.47) nebo seriálech (Ordinace v růžové zahradě, Nemocnice na kraji města III). V Semaforu např. ve hrách Jako když tiskne, Pension Rosamunda, Děti kapitána Granta, Sekta, Kytice, Lysistrata, Dal si růži do polívky, Šlitr s námi (a zlý pryč) nebo Život je náhoda v obnošený vestě.

V roli motocyklistky ve hře Sekta (foto: Petr Sankot)

Zuzanko, když si člověk čte váš „hudební životopis“ zpívala jste už všechno od muzikálů přes jazz po elektroniku. Dá se vůbec říct, co zpíváte nejraději?

Je velmi těžké říci, jaký styl je ten můj „nej“. Vždy má pro mě velký a rozhodující význam hudební nápad, ale především fluidum a emoce, které z hudby cítím. Ale z celkového pohledu patří do mé nejoblíbenější hudební oblasti swing, jazz, acid jazz a funk.


Momentálně hrajete v našem divadle pěti představeních, které je vám nejbližší a proč?

Neboť v současnosti připravujeme novou hru Levanduli, která bude mít premiéru 9. února, takže ta je teď tou absolutně nejbližší hrou. Levandule je mou dennodenní součástí. Vstávám i uléhám s myšlenkou na ni, takže velmi logicky můj mozek upozaďuje další představení. Kdybych se měla ohlédnout v čase, tak velice ráda vzpomínám  na představení "Děti kapitána Granta", ačkoliv vzniklo v období, kdy bylo umění a nejen našemu divadlu velmi těžko a odehráli jsme jen několik repríz.


foto: Jiří Macht

V semaforu máte „zjednaného“ vlastního textaře, ale zkoušíte třeba psát vlastní texty?  Či jinak - políbily Zuzanu Říhovou i jiné múzy než pěvecké a herecké?

Jsem nejspokojenější, pokud mi je text dodán, protože v hudebních projektech zpívám výhradně anglicky. Možná časem si víc začnu užívat psaní textů v angličtině, ale prozatím jsem díky mému perfekcionistickému přístupu stále nespokojená s výsledkem. Přeci jen nejsem rodilá anglická mluvčí a básník k tomu. Textařina je vskutku těžká disciplína, takže s radostí toto břímě přenechám jiným.
 

Můžete si vybrat jeden koncert, na který byste šla, třeba i proti proudu času, kdo by to byl?

Pokud bych měla tu možnost cestovat časem, určitě bych si nenechala ujít benefiční koncert princezny Grace Kelly ve Sport Club v Monaku roku 1958, kde se započala dlouholetá spolupráce a přátelství géniů Quincy Jonese a Franka Sinatry.

Pustíte nás zlehka do soukromí? Jaké máte oblíbené jídlo, kam byste letos ráda na dovolenou a jakou si s sebou vzala knížku?

Jsem totální milovnice ostré thajské kuchyně, sushi, ryb a mořských plodů, takže ryby na jakýkoliv způsob jsou trefou do černého. Opravdovým odpočinkem je pro mě dovolená v teple u prosluněného moře. Snad i letos vyjde několikadenní odpočinek v kouzelném italském Positanu ještě před zahájením turistické sezóny a v září už plnohodnotná dovolená u chorvatského Jadranu bez davů turistů. Opravdu netuším, jakou knihu si letos vezmu s sebou, ale žánr je jasný. Bude to odpočinková a humorná beletrie.

A už víte, co Vás letos čeká a nemine? Jaké máte plány?

V této sezóně, po premiéře už zmiňované hry Levandule, budu pokračovat v práci na mém hudebním projektu, ve kterém se opět vrátím k elektronickému stylu. Budu mít také více času se věnovat vystoupením s Orchestrem Jindřicha Váchy a Green Swing Big Bandem.

Zpět