Historie

zpět Eva  Olmerová

Eva Olmerová

*21.01.1934 , Praha

+ 10.08.1993

foto: Ivan Englich

Eva Olmerová je zpěvačka, o které bylo mnoho řečeno a mnoho napsáno. Lze ji charakterizovat jako tvrdou dívku, žijící tvrdým životem a zpívající podmanivým hlasem. V divadle nemohla kvůli svému stylu života vydržet dlouho, Matuška byl rebel, ale Olmerová byla snad ještě divočejší. Mnohdy do divadla přišla s monoklem, mnohdy namol opilá, dvakrát za sebou vyhořela, nerozpakovala se i policisty titulovat vulgárními výrazy a když na to přišlo, třeba jim i nafackovat (za což nakonec strávila 12 měsíců za mřížemi). Navíc její dědeček pracoval ve Velké Británii pro Edvarda Beneše, její (druhý) manžel emigroval … Zkrátka Eva Olmerová měla problémy na vyšších místech doslova předurčené.
V dětství se učila hrát na piano, dráhu zpěvačky začala později u legendy naší scény Arnošta Kavky a v Pražském dixielandu. Od roku 1957 začala vystupovat, zprvu spíše po kavárnách, ale pak ji „objevil“ hledač talentů Karel Mareš a dostal ji do Semaforu (poprvé také natočila singl a nazpívala na něj právě jeho skladbu Jsi jako dlouhý most). V divadle zpočátku zaskakovala za Pilarovou v druhé Zuzaně. Pak dostala roli v Šesti ženách, ale úřady jí zakázaly vystupovat v Praze a Semafor tehdy solidárně odjel hrát do Plzně. Bohužel se to nedalo tak udržet dlouho a Olmerová musela zkrátka z divadla odejít. Získala povolení v Praze přeci jen vystupovat, ovšem pouze mimo Semafor, protože úřady se domnívaly, že tak se přeci jen hůře dostane do podvědomí lidí. Po nějakém čase se podařilo příslušná místa přeci jen uvolnit a do Semaforu se vrátila do hry Tak co, pane barone a vzápětí zde uváděla vlastní písňový Recital.
Problémy s alkoholem ji provázely celý život a bohužel jej také předčasně ukončily. Natočila řadu vynikajících dlouhohrajících desek i singlů, zpívala jazz, blues, country i pop (nejslavnější skladbou od ní zůstává Grossmannův text Čekej tiše na melodii He’ll Have To Go). Za dob semaforského angažmá mnoho skladeb S+Š nenatočila – Blues samotářky, Slunce zhaslo dojetím, Můj pes a se Suchým ještě unisono beze slov nazpívali slavnou melodii Muž a žena na profilové album Ferdinanda Havlíka (nazpívala pro rozhlas i Vodičkovu a Suchého Potkala jsem ho, pršelo, ale ta se na desku nedostala). Objevila se i v několika filmech - Nikdo se nebude smát (1965), podle povídky Milana Kundery, Svatební cesta (1966), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969) podle Škvoreckého Lvíčete, Valerie a týden divů (1970) nebo Lásky mezi kapkami deště (1979).
Když v Praze vystoupila hvězda Ella Fitzgeraldová, seznámily se spolu, a Fitzgeraldová pak trvala na tom, že s ní musí Olmerová evropské turné dokončit. Pragokoncert ovšem pochopitelně nedovolil Olmerové vycestovat ze země. V 80. letech se její stav horšil, ale přesto zažívala jakýsi comeback a natáčela desky s muzikanty jako Michael Kocáb, Jitka Vrbová, Jana Koubková nebo Peter Lipa.

zpět

další
Pokud chcete být informováni o novinkách v Semaforu stačí si zaregistrovat svůj mail

Michal Prokop a Semafor

Asi není nikdo z mé generace, koho by Semafor nějak neovlivnil, nezasáhl, nebo dokonce nevtáhl. Když jsme dospívali - zkraje šedesátých let - byl to fenomén...

...CELÝ TEXT...