*
foto: Bohuslav Severin
Dagmar od svých čtyř let do dvaceti zpívala v Kühnově dětském sboru, vystudovala středoškolskou ekonomii, ale divadlo ji lákalo více, už v dětských rolích se objevovala např. v Národním divadle, později se stala členkou Krušnohorského divadla v Teplicích a posléze operety divadla J. K. Tyla v Plzni.
Do Semaforu se dostala V roce 1989 ještě před revolucí ve hře Výhybka. Následovaly Hej rup! a obnovených Šest žen (hrála Kateřinu Aragonskou) i Kytice (role Dorničky a Marie), také Vetešník nebo Nižní Novgorod, Suchého filmový Perplexmagazin 2, studium na Konzervatoři Jaroslava Ježka, začala i literárně publikovat.
Po odchodu z divadla v roce 1995 třináct let pracovala jako rozhlasová moderátorka, režisérka a autorka pořadů (Rádio Relax, celoplošné Rádio Alfa, Český rozhlas Regina a Region), napsala knihu Recept po babičce s dobrou radou. V současnosti je šperkařkou a má za sebou okolo 30-ti výstav u nás i v zahraničí (spolunapsala na toto téma i knihu Žena, šperk a barvy, do které Jitka Molavcová, Eva Pilarová a Olga Patková napsaly svůj malý osobní příběh).
Skupina Miloslava Šimka |
Skupina Josefa Dvořáka |
Asi není nikdo z mé generace, koho by Semafor nějak neovlivnil, nezasáhl, nebo dokonce nevtáhl. Když jsme dospívali - zkraje šedesátých let - byl to fenomén...
...CELÝ TEXT...