O poslední premiéře Semaforu, nazvané Uteklo to jako H2O, se zmiňuje v Divadelních novinách z 19. března 2010, Ludvík Vaculík. Jeho zmínku nabízíme k přečtení.
Ale já jsem byl v divadle! V Semaforu na premiéře „Uteklo to jako H2O“. Zážitek to byl vzácný, krásný: návrat nejenom ke starým písničkám, ale i k sobě mladému: jak mne bavily rýmy „helou“ a „celou“. Tehdy divadlo rušilo konvence: dneska se jakoby snaží chytit mladší módu. Já bych ty písničky slyšel raději v původním zvuku. Jako Obecní dům na Náměstí republiky je tentýž co před stopadesáti lety, i Semafor je: má naň chodit každý, kdo chodíval; úcta k trvání.
To napsal Ludvík Vaculík a my bychom ještě měli dodat, že pořad „Uteklo to jako H2O“, ve kterém jsou kříšeny nejen staré písně, ale i monology, dialogy a scénky z historie Semaforu, je vlastně jakýmsi prvním dílem seriálu. Na podzim bude uveden díl další, tentokrát s názvem „Dal si růži do polívky“. Název Uteklo to jako H2O tu zůstane jako podtitul. Jste zváni.
Je to neuvěřitelné, že od založení Semaforu uplyne už padesát let. Když jsem to zaregistrovala, tak jsem si uvědomila, jak strašně rychle ten čas běží. A pokud jde o osobní vzpomínky...
...CELÝ TEXT...